Psychotické a afektivní poruchy

Z hlediska závažnosti onemocnění a dezorganizace osobnosti jsou v rámci této klasifikace tzv. psychózy, resp. psychotické a také afektivní poruchy, u kterých se primární léčba zpravidla neobejde bez hospitalizace a dlouhodobé medikamentózní léčby.

Z psychotických onemocnění je v povědomí veřejnosti nejznámější schizofrenie. Doprovází ji narušená kontrola či úplná ztráta kontaktu s realitou (v podobě halucinací – nejčastěji hlasů, bludů a dalších poruch myšlení i poruch chování). Laicky řečeno: pacienti skáčou bez souvislosti od jedné myšlenky k druhé, zvláštnosti se projevují také v řeči (mohou vytvářet nová slova – tzv. neologismy), bývají zde narušené mezilidské vztahy. Mohou se objevit rovněž výrazné psychomotorické poruchy (pacient např. setrvává dlouhou dobu v polohách, do nichž byl uveden, nebo je v druhém extrému pohlcen prudkým vzrušeným stavem) či mutismus (pacient nemluví). Pro diagnostiku schizofrenie sehrává důležitou roli také čas, tedy po jak dlouhou minimální dobu se uvedené příznaky vyskytují. Dle zastoupení jednotlivých symptomů pak rozlišujeme několik druhů schizofrenie, zejména paranoidní, hebefrenní, katatonní, nediferencovaná, postschizofrenní deprese, reziduální a simplexní.

Další větší podskupinu psychóz tvoří mj. poruchy s bludy a akutní či přechodné psychotické poruchy. Tam, kde jsou význačné jak schizofrenní, tak afektivní (zde = poruchy nálady) příznaky, které se vyskytují souběžně a v určitém čase, se jedná o schizoafektivní poruchy (buď depresivní nebo manický typ, anebo typ smíšený).

Poruchy nálady (nebo-li afektivní poruchy, dříve maniodepresivní psychóza) poukazují na změnu nálady ve směru k depresi (s úzkostí nebo bez ní) či mánii (nadnesené náladě). Stresové události mají na počátku těchto poruch významný vztah. Rozlišují se různé stupně obtížnosti onemocnění, od mírného po těžký, a dále s psychotickými příznaky či bez nich. Bipolární afektivní porucha představuje opakované epizody (nejméně však dvě), kdy je přítomna elace a zvýšená aktivita (mánie nebo hypománie, tzn. mírné a méně vážné zvýšení nálady), jindy zase naopak skleslá nálada a nedostatek energie (deprese). Fáze deprese se pak dále rozlišuje podle přítomnosti či absence somatických příznaků (např. dřívější ranní probouzení, nálada je horší ráno, tělesné zpomalení, ztráta chuti k jídlu a úbytek na váze, ztráta libida). Další typické charakteristiky deprese jsou zhoršená schopnost radovat se, pokles zájmů, zhoršení koncentrace pozornosti, unavitelnost, snížené sebevědomí a sebedůvěra, pocity viny, pesimistický pohled, myšlenky na sebepoškození a sebevraždu, poruchy spánku. Periodická (rekurentní) depresivní porucha představuje opakované epizody deprese (patří sem tzv. sezónní depresivní porucha – objevuje se nejčastěji na jaře nebo na podzim). Trvalé poruchy nálady trvají nepřetržitě léta, jednotlivé fáze nejsou však tak vážné jako ty předchozí, nicméně způsobují subjektivní stísněnost a snížení schopností. Řadíme sem cyklotymii (relativně mírné výkyvy nálady od mírné deprese po mírnou elaci, obvykle se rozvíjí v rané dospělosti a má chronický průběh) a dystymii (někdy také neurotická deprese – chronická depresivní nálada s únavou, střídající se s dny nebo týdny, kdy se pacient cítí dobře a celkově stačí zvládat každodenní život).

Použitá literatura:

Duševní poruchy a poruchy chování (MKN-10)

Robinson David J., Poruchy osobnosti podle DSM-IV, Trenčín, 2002

Zvolský P., Speciální psychiatrie, Praha 1996

Reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení

Akutní reakce na stres a poruchy přizpůsobení

Akutní reakcí na stres rozumíme takové reakce (laicky psychický šok, např. ustrnutí se zúžením vědomí, neschopnost chápat podněty a dezorientaci s vegetativními příznaky panické úzkosti), které jsou časově ohraničené a vázané na traumatický zážitek, výjimečný fyzický nebo psychický stres (např. živelná pohroma, přepadení, znásilnění, války). Symptomy mizí během dvou až tří dnů. Ohrožujícím stresorem (tj. příčinou stresu) může být v případě poruch přizpůsobení změna v mezilidských vztazích, ztráta blízké osoby, domova (migrace, status uprchlíka) či práce anebo možnost vážné somatické nemoci. Naše vnímání reality zůstává zachováno a mezilidské vztahy mohou být krátkodobě narušené. Tyto poruchy se často setkávají i s individuální predispozicí (vrozenou nebo získanou náchylností) či zranitelností vůči stresu.

Posttraumatická stresová porucha je zpožděná reakce na závažnou stresovou situaci a je pro ni typické opakované oživování traumatu ve vzpomínkách nebo ve snech (noční můry), stranění se lidí, zvýšená dráždivost, úlekové reakce, poruchy koncentrace a spánku. Mohou se vyskytovat i sebevražedné myšlenky.

Dissociativní poruchy (konverzní) mají psychogenní původ (psychologickou příčinu) a jsou úzce spjaty s traumatizujícími událostmi, neřešitelnými problémy nebo narušenými vztahy. Předpokládá se, že nepříjemný emoční stav pocházející z daných problémů a konfliktů, které jedinec nemůže vyřešit, je nějakým způsobem přeměněn do symptomu. Tyto poruchy se rozdělují do mnoha podskupin. Člověk například ztratí paměť na určitou část života (disociativní amnézie), narušeno je jeho vědomí identity se zdánlivě účelným odcestováním z domova (dissociativní fuga), bezprostřední pocity a také ovládání pohybů těla jsou narušené (dissociativní stupor), přítomná je psychogenní zmatenost a může se stát, že se jedince jakoby zmocní jiná osobnost nebo „síla“ (trans a stavy posedlosti). Dále sem patří psychogenní hluchota (dissociativní poruchy citlivosti a poruchy senzorické), pseudozáchvaty bez ztráty vědomí a pohyby podobající se epilepsii (dissociativní křeče), ztráta nebo narušení pohybů (dissociativní poruchy motoriky). Toto narušení je částečné nebo úplné. Vzácně se objevují i jiné konverzní poruchy, a to Ganserův syndrom a mnohočetná porucha osobnosti.

Somatoformní poruchy doprovázejí dlouhodobě přítomné a proměnlivé tělesné příznaky (somatizační porucha) a bolesti (přetrvávající somatoformní bolestivá porucha), pro které nebylo nalezeno somatické (tělesné) vysvětlení lékařem a které rovněž ovlivňují fungování v rodině či dalších vztazích. Patří sem také stálé přesvědčení o přítomnosti jedné nebo více vážných somatických chorob (hypochondrická porucha), aniž však byla potvrzena lékařským vyšetřením. Symptomy se nejčastěji váží na kardiovaskulární, respirační a gastrointestinální systém (např. zrychlený tep, třes, průjem), ale nevysvětluje je žádné tělesné vyšetření (somatoformní vegetativní dysfunkce).

Jiné neurotické poruchy

Neurastenie (únavový syndrom) zahrnuje pocit zvýšené psychické únavy, zhoršené koncentrace a také pocity tělesné slabosti, narušeného spánku a úzkosti.

Depersonalizační a derealizační syndrom je porucha, kdy si jedinec stěžuje na to, že je on sám, jeho tělo nebo okolí neskutečné nebo nějak vzdálené. Tělo se mu zdá např. jakoby bez života, bez emocí. Může se objevit i u zdravých jedinců např. při stavech únavy nebo intoxikace.

Použitá literatura:

Duševní poruchy a poruchy chování (MKN-10)

Robinson David J., Poruchy osobnosti podle DSM-IV, Trenčín, 2002

Zvolský P., Speciální psychiatrie, Praha 1996