Moje cesta terapií

S terapií jsem se poprvé setkala v období dospívání, pravidelně jsem však začala docházet až v roce 2020, během covidu. Právě jsem se rozcházela s partnerem a procházela depresivní epizodou. Vedla k ní má dlouhodobá neschopnost nastavovat hranice mezi prací a osobním životem, nízká sebedůvěra a obtíže s regulací i vyjadřováním emocí. Svou roli sehrála i zátěž z nefunkčního rodinného prostředí – otec s bipolární poruchou, matka úzkostná. Moje terapeutická cesta začala sebepoznáním. Postupně jsem si zvědomovala vlastní úzkostnost i hlasitého vnitřního kritika. Trvalo to, stálo to úsilí, ale naučila jsem se k sobě mluvit laskavěji. Začala jsem se v sobě cítit lépe – a poprvé opravdu vnímat, že život stojí za to žít. Našla jsem si partnera, se kterým plánujeme rodinu. Díky terapii jsem našla sama sebe a začala žít život, o kterém jsem si myslela, že pro mě nebude nikdy skutečností. Stala jsem se psycholožkou a s pokorou vnímám, že to, co jsem kdysi považovala za slabost, se proměnilo ve zdroj síly – a schopnost být i druhým na jejich cestě oporou.

K.