Sociální fobie a já…

Ukázka kognitivně-behaviorální terapie (KBT)

Slečna Romana se na Psychoterapeutické centrum Řipská obrátila s potížemi, které jí v životě dlouhodobě přinášela sociální fobie. Denně zažívala velkou úzkost v sociálních kontaktech a začala se také vyhýbat některým situacím a prostředím, která cítila jako „nebezpečná“…. Nechtěla se ale s tímto způsobem života spokojit a rozhodla se pro terapii. Učila se postupně porozumět tomu, co se s ní ve chvílích, kdy přichází úzkost, děje (její myšlenky, pocity, tělesné příznaky, chování). Statečně se vystavovala obávaným situacím v rámci odstupňovaných expozic, pracovala se svými automatickými negativními myšlenkami atp.Naučila se ale také více hledat, vnímat a oceňovat své úspěchy a pozitiva, posílila se její důvěra v sebe a v to, že je a bude schopná si s potížemi v životě poradit.

Mgr. Jitka Záhorská

psycholog a terapeut

Zpětná vzaba klienty

Na centrum v Řipské jsem se obrátila se sociální fobií, kterou trpím deset let. V posledních měsících byly stavy úzkostí natolik časté, téměř nepřetržité, že jsem se rozhodla vyhledat odborníka, protože jsem se již nechtěla zbytečně trápit a nevěděla jsem, co s „tím“ mám dělat. I když jsem přečetla několik příruček a pročetla internetové diskuze, našla jsem jen obecné rady; potřebovala jsem terapii na míru.

Objednala jsem se e-mailem, protože telefonicky bych to asi tehdy nezvládla. Ozvali se mi obratem a domluvili jsme si konkrétní termín ve velmi krátkém časovém úseku.

První setkání (a několik následujících) bylo v podstatě zpovědí, kdy mi psycholožka kladla jemně a ohleduplně různé dotazy ohledně mého dosavadního života a slova se ze mě řinula v proudech (a to jsem se bála, že nebudu vědět, co říkat). Už po prvním setkání jsem cítila značnou úlevu, předala jsem část svého břímě a hlavně věděla, že můj problém půjde vyřešit, což bylo osvobozující.

Kromě úlevy ale v některých chvílích, ať už přímo při sezení či mezi terapiemi, přicházely i docela silné stavy úzkostí, rozrušení… nabyla jsem mylně dojmu, že přece od první návštěvy už to půjde jen a jen lépe, a ono to tak vždy úplně nebylo. Bylo to náročné, někdy jsem to chtěla vzdát, s tím, že si pomůžu sama, nechtělo se mi pořád řešit sebe, navíc když jsem začala dostávat „domácí úkoly“ v podobě expozic (vystavování se obávaným situacím).

Někdy se mi do nich nechtělo, bylo to těžké a vysilující, pořád se překonávat, pořád se vlastně trápit, a to přitom nešlo o žádné náročné situace. Musela jsem vyvinout sama na sebe určitý druh tlaku a bojovat, což se mi ne vždy chtělo.

Zapisovala jsem si své myšlenky, obavy a otázky a pak jsme je s psycholožkou konzultovali… Mimochodem, byl to skvělý pocit, že se můžu zeptat na cokoliv.

Při expozicích, ale i v běžném životě jsem častokrát nevěděla, jak dál, zasekla se, přišly nepříjemné myšlenky a pocity, kterým jsem úplně nerozuměla. Všechno mi bylo vysvětleno a zodpovězeno, a to vždy citlivým způsobem. Žádné výčitky, když se mi něco nepovedlo, za to velká pochvala, když mi něco vyšlo.

Cítila jsem podporu; když bylo zapotřebí, měla pro mě paní psycholožka odbornou radu, někdy mi zase vyhovoval přátelštější přístup… dokonce mi občas byly vyprávěny zkušenosti jiných klientů, jako alternativa, možnost, jak postupovat v některé situaci, kterou jsme zrovna řešily.

Co jsem potřebovala, to mi bylo nabídnuto – mám na mysli, že ze strany paní Záhorské byla cítit velká empatie, nikdy tam neproběhlo nějaké nepochopení nebo nepříjemné pocity z jejího povídání. Ve chvílích, kdy jsem si říkala, že to asi nedokážu, že prostě už budu žít v úzkosti napořád, to byla právě ona, která ve mě věřila a povzbuzovala mě.

Po roce byla naše spolupráce ukončena. Nyní uběhl rok a byl to rok z hlediska terapie a mojí sociální fobie velmi úspěšný. Když se ohlédnu a vybavím si, co všechno jsem prožila a dokázala, musím se usmívat. Budoucnosti už se nebojím, protože teď už vím, jak na to.

Psychoterapeut je prostě odborník na trápení – máte chřipku, jdete k praktickému lékaři a on vám pomůže, bolí vás duše – jdete k psychoterapeutovi a on vám pomůže. Je to jednoduchý princip.

Ještě bych chtěla zmínit, že je zapotřebí angažovanost také ze strany klienta. Je to cesta, kdy terapeut je váš rádce – úskalí musíte zvládnout vy a terapeut vám ukáže jak.

Nemusíme být na to sami.

Romana